Steve Jobs nás opustil před 14 lety, dnes. Napsal jsem za něj tehdy smuteční řeč v BusinessWeeku, se zaměřením na roky NeXTu. Se svou životní písní navždy vetkanou do tkaniny Applu spočívá Jobs se vznešeným uspokojením ze symbolické nesmrtelnosti. -------------------------------   Kniha Jobs, podobenství o vášni   Steve Jobs byl silně zapálený pro své produkty a vyzařoval z něj nakažlivé nadšení, které sahalo od individuálních náborových nabídek až po demagogii na úrovni auditoria. Všechno mu to přišlo tak přirozeně, protože byl zamilovaný, žil shakespearovský sonet, s tragickými zvraty, neopětovanou érou exilu a nakonec s triumfálním shledáním. Na osobní i firemní úrovni je to archetyp Cesty hrdiny, který se změnil v nadsázku.   Roky v NeXTu pro něj byly mučením, protože byl násilně odcizen své pravé lásce. Když jsme šli na procházku nebo když jsme měli krátký čas na chodbě, stočil konverzaci k naříkavé otázce: "Co by měl Apple dělat?" Jako by byl vyhnancem na Elbě, chtěl se Jobs vždy vrátit domů. "Apple by měl koupit NeXT." V té době mi to připadalo pobuřující; který generální ředitel společnosti Apple by kdy pozval Jobse zpět a očekával, že si svou práci udrží dlouho?   Z Macintoshe na jeho stole v NeXTu bylo vybodnuté pruhované logo Apple, památka na úzkost vyrytá hluboko do plastu.   Operační systém NeXTSTEP, objektově orientované rámce a Interface Builder byly krásné produkty, ale uvízly v tom, co Jobs považoval za běžný byznys prodeje podnikového IT. Prodej byl nudný. Kde byly masy? Nevlastní rodiče NeXTSTEPu se prodali davu mudlů. Kouzlo se zdálo být ztracené. ….   (Celý text: Skrblictví   Jobs byl hlavním architektem designu společnosti Apple. Stev, často kritizovaný za záchvaty mikromanagementu a estetického aktivismu, urychlil svou spartánskou citlivost přechod od hardwaru k softwaru. Tím, že dematerializoval uživatelské rozhraní mnohem dříve, než ostatní považovali za možné, byl Apple schopen přesunout změť tlačítek a hardwaru do flexibilní a mnohem lukrativnější domény softwaru a služeb. Fyzická věc byla minimalizována na pouhou nádobu na kód.   Opět to bylo pro Jobse přirozené, protože tak žil svůj život, od střídmého nábytku doma, přes krejčovskou jednoduchost, až po válku s tlačítky, od myši přes klávesnici až po telefon. Jobs pocítil niterné vzrušení z vizuálního šumu nedokonalosti.   Když Apple poprvé předvedl myš, Bill Gates nemohl uvěřit, že je možné dosáhnout tak plynulého sledování v softwaru. Uvnitř se jistě nacházelo specializované hardwarové řešení.   Když jsem Jobse pozval, aby si udělal čas na odpočinek od NeXTu a promluvil ke skupině studentů, seděl v lotosové pozici před mým krbem a tři hodiny nás ohromoval, jako by vedl seanci. Ale pak jsem se ho zeptal, jestli by mi nepodepsal Apple Extended Keyboard, kde jsem už měl Wozův podpis. Vybuchl: "Tato klávesnice představuje na Applu vše, co nenávidím. Je to bitevní loď. Proč má všechny tyto klíče? Používáte tuto klávesu F1? Ne." A klíčky od auta ho hned vypáčil. "A co tenhle klíč F2?" Všichni vyrazili. "Měním svět, jednu klávesnici za druhou," uzavřel klidnějším hlasem. ----   Bylo skličující přemýšlet o tak velkém muži, z rafinovaného souboru expozic... ale byl to můj dětský hrdina a přesvědčil jsem ho, aby mi dovolil udělat studii o jeho stylu řízení, když jsem byl podřadným zaměstnancem v NeXTu. Přesto jsem přemýšlel, jestli jsem zachytil jeho podstatu v těch letech exilu od Applu. Takže jsem byl ohromen, když mi redaktor BW odepsal: "Myslím, že tento článek je jednou z nejlepších věcí, které jsem kdy o Stevovi četl." :))